Silvestrovská noc Milénia

Žatec, 31.12.2003 - 1.1.2004

Tak naše město Žatec má už tisíc let. To si zaslouží oslavu, přestože několik lidí bude muset strávit silvestrovský večer pracovně, na nealku a mimo domov. Nebudeme sami, Záchranáři Česká Kamenice dorazí taky a zůstanou tu s námi, mráz nemráz.

A jak to vypadá v zákulisí? Na radnici se to hemží už docela brzy. Obřadní síň, jako šatna pro účinkující, je zaplněná krabicemi a batohy. Věcí je dost, hudební nástroje, kostýmy, rekvizity středověkých kejklířů. Pyrotechnik si přivezl rovnou celý přívěs za autem. Bude taky potřeba ohraničit prostor pro odpalování ohňostroje, takže nosíme kovové zábrany ven a mezi dveřmi začínáme potkávat postavy ze středověku.

Program začal, náměstím se rozezněla renesanční hudba. Nástroje jsou autentické, stejně jako kostýmy hudebníků.U pódia stojí stolek, na kterém je k podepisování Kniha Milénia. Je moc krásná a tlustá, v pevných deskách jako se dělaly dříve. A čas nenápadně postupuje. Lidí přibývá, opustili svoje televizní show a jsou zvědaví na ohňostroj. Je jich víc a víc, až musíme držet stolek s knihou, aby nespadl, jak se na něj zájemci o podpis tlačí. Ve tři čtvrtě na dvanáct už se nedá nic dělat, Kniha Milénia se musí uklidit, přece se nenechá na pospas jiskrám.

Mrzne až praští, ale náměstí je plné lidí. Třímají v rukavicích rozmanité lahve, jako by je to mělo zachránit před mrazem. No, někdo drží taky všelijaké rachejtle, ještě je, posilněn alkoholem, zapaluje pokud možno přímo v ruce a připadá si jako mistr světa. Krátké odpočítávání a na pódiu před radnicí pozvedá číši starosta: „Šťastný nový rok!“ A už to vypuklo. Z radniční věže se sype vodopád bílých jisker až dolů k zemi. Náměstí duní slavnostní hudbou a mysl zaplavuje radost, že našemu městu je už tisíc let. My, zdravotníci a organizátoři, se ale tou všeobecně povznesenou náladou nemůžeme nechat unést úplně. V ruce hasicí sprej, na zádech batoh s vybavením a hlavu otočenou směrem k ohňostroji. Po chvílích, plných třeskotu a záblesků ohňostroj několika obzvláště velkými výbuchy končí. Konečně se lidé mohou pustit do objímání, aniž by o něco zajímavého přišli. Nikdo nikde nenaříká, že by hořelo, to taky nevypadá, takže se také pouštíme do novoročního podávání rukou.

Čas rychle utíká, jako by Nový rok dával najevo, že to chce pořádně rozjet. Už se mohou uklidit zábrany a zákazové značky rozmístěné na ulici. No, už je docela na čase, zmrzlé ruce jsou skoro tak červené, jako naše záchranářské oblečení. Už se těšíme na čaj a spacáky v hale na radnici. Ale nezůstalo jen u čaje, paní Urbancová a její kolegyně z divadla nám připravily báječné občerstvení - děkujeme :-)

Co dodat? Děkujeme všem za spolupráci, městu za prostor ke spánku, panu Hurtovi za sanitku a těšíme se na další akci.

Ája Lálová


*Úvodní strana*   *Činnost 2003*